Plicní embolie je onemocnění, jehož akutní forma ohrožuje život pacienta. Postihuje zhruba jednoho člověka z tisíce, v Česku tak každý rok lékaři diagnostikují zhruba 10 tisíc případů tohoto onemocnění. Plicní embolie velmi často úzce souvisí s trombózou žil dolních končetin.
Plicní embolie je ucpání celé, nebo části hlavní tepny, která přivádí krev do plic, krevní sraženinou (vzácně tukovými částicemi, plodovou vodou nebo vzduchovou bublinou), a následné snížení průtoku krve plicním řečištěm. Sraženina (tromb) nejčastěji vzniká v dolních končetinách jako důsledek trombózy žil dolních končetin. Její náhlé uvolnění a ucpání velké části plicnice může v nejzávažnějších případech skončit i smrtí pacienta.
Příznaky plicní embolie jsou do značné míry podobné projevům akutního infarktu myokardu. U pacienta se náhle objevuje silná dušnost a bolest na hrudi, která může sílit při nadechnutí. V některých případech se objevuje kašel spojený s vykašláváním krve. Pacientovi mohou promodrat rty a konečky prstů.
U vážnějších případů plicní embolie dochází k destabilizaci oběhového systému (velmi nízký tlak, velmi vysoká tepová frekvence), následně může dojít i ke ztrátě vědomí. Stejně jako u akutního infarktu platí, že by měl pacient urychleně vyhledat lékařkou pomoc okamžitě a bez otálení.
Lékař provede rutinní vyšetření – tedy krevní odběry a EKG. Plicní embolie se pak nejčastěji diagnostikuje prostřednictvím angiografie, někdy také počítačovou tomografií. Provádí se také rentgen hrudníku a echokardiografie, která může poukázat na přetížení pravé srdeční komory a tedy přítomnost sraženiny v žíle. K odhalení trombu v dolních končetinách se používá ultrazvuk.
Pokud nejde o život ohrožující stav, nasadí lékař takzvanou antikoagulační léčbu – nasadí pacientovi léky, které snižují srážlivost krve (nejčastěji warfarin). Pacient pak pravidelně podstupuje krevní testy a lékař léčbu případně upraví. V závažnějších případech je pacientovi nitrožilně podávána infuze, která sraženinu během několika hodin rozpustí. S tím je ale spojeno vyšší riziko krvácivých komplikací.
Nejzazší formou léčby u nejzávažnějších případů je chirurgické odstranění sraženiny z plicnice, případně mechanické rozrušení trombu prostřednictvím katetrizace.
Riziko vzniku trombózy dolních končetin a následně i plicní embolie zvyšuje omezená hybnost dolních končetin – po operaci, ale třeba i kvůli sádře na noze. Riziko se zvyšuje i v těhotenství, plicní embolie je často spojena i s poruchami krevní srážlivosti a dnes také s cestováním na dlouhé vzdálenosti (tzv. syndrom turistické třídy).